Pro překlad tohoto blogu do angličtiny klikněte ZDE

Mysl žije i po smrti

11. října 2006 v 21:18 | www.zahady.cz |  Život po životě
Mysl žije i po smrti
Existuje život po smrti a existuje lidská duše? Shromáždění vědců na proslulém California Institute of Technology naslouchalo lékařům nemocnice v Southamptonu, kteří přinesli přesvědčivé důkazy, že lidské vědomí pokračuje ve své činnosti i poté, kdy mozek přestal fungovat a pacient je klinicky mrtvý.
Britští lékaři referovali o studii, která vyšla letos ve vědeckém žurnálu Resuscitation. Sledovali soubor 63 pacientů, kteří byli prohlášeni klinicky za mrtvé: jejich srdce se zastavilo, přestali dýchat a mozková aktivita zanikla. Po oživení, kdy se probrali z klinické smrti, s nimi lékaři dělali rozhovory. Část pacientů měla v době, kdy mozek nevykazoval jakékoli funkce, jasné a uspořádané myšlenkové procesy. Rozumně uvažovali a vytvářeli vzpomínky na to, že komunikovali a pohybovali se mimo tělo.
Výsledky výzkumu byly tak slibné, že lékaři založili nadaci zaměřenou na to, aby zkoumala zkušenosti blízké smrti na širším vzorku. Zatím shromáždili shodné prožitky u 3 500 osob. Pacienti sdělovali pocity míru, radosti a harmonie. Pro některé se zrychlil čas, zbystřily se smysly, ztratili vědomí svého těla. Viděli jasné světlo, dostali se do jiného prostoru a hovořili se svými mrtvými příbuznými. Jeden, který se označil za pohana, referoval o setkání s mystickou bytostí.
O podobných stavech při přežití smrti existují zprávy staré i několik staletí. Zkušenosti pacientů, které shromáždil dr. Parnia, se shodovaly s těmi, které popsali před ním už lékařka Elisabeth Kübler-Rossová (O smrti a umírání) a psycholog Raymond Moody (Život po životě). Současná studie však pochází z prostředí velké renomované nemocnice a využila nejnovější technologické postupy.
Skeptici například tvrdili, že tyto prožitky vznikají následkem nedostatečného okysličení mozku při zástavě srdce. Jenže ve skutečnosti měli pacienti s prožitky vědomí po smrti větší přísun kyslíku do mozku! Parnia dodává: "Když má mozek nedostatek kyslíku, upadají lidé do naprostého zmatku, prostě odpadají, a obvykle nemají vůbec žádné vzpomínky. U našich pacientů jde o vážné poškození mozku, ale o dokonalou paměť."
Skeptici také namítali, že vzpomínky pacientů pocházejí z doby, kdy vědomí ztráceli či se jim vracelo, tj. fungovalo. "Právě naopak," oponuje Parnia. "Okamžiky, kdy je mozek momentálně traumatizován záchvatem nebo nárazem auta, tedy bezprostředně před nebo po ztrátě vědomí, si nepamatujeme. Při zástavě srdce je poškození mozku tak závažné, že se srdce zcela zastaví.
Lidé říkají: "Pamatuji si, že jsem viděl auto. Potom si vybavuji až to, jak ležím v nemocnici." Soubor 3 500 osob už něco vypovídá. Nadto při shromažďování zkušeností se smrtí lékaři zjistili, že mnoho lidí o svých zážitcích nikdy nehovořilo. Báli se, aby nevypadali jako blázni.
V souboru je zachycena i zkušenost chlapce, kterému bylo při zástavě srdce po záchvatu dva a půl roku. Rodiče kontaktovali dr. Parniu, když chlapec začal kreslit obrázky, na kterých se dívá seshora na svoje nehybné tělo. "Když umřeš, vidíš jasné světlo," sděloval i chlapec.
Všeobecně se má za to, že ve stavu totálního bezvědomí mozek nemůže produkovat plynulé myšlenkové procesy nebo utvářet trvalé vzpomínky. Jenže tomu, jak mozek - orgán těla, složený z hmotných buněk - vlastně generuje nehmotné myšlenky, stále plně nerozumíme. Dr. Parnia vyvozuje z výsledků výzkumu, že lidské vědomí může pracovat nezávisle na mozku, když používá mozkovou kůru jako mechanismus k manifestaci myšlenek - tak jako televizní přijímač překládá vlny do světla a zvuku.
"Když poškodíte mozek a mysl funguje, napovídá to, že je poškozený pouze aparát. Což znamená, že mysl nemusí být nutně vytvářena mozkem. Další výzkum v tomto směru skutečně může odhalit existenci duše."
Zdroj - Dave
 

32 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 siss siss | E-mail | 26. prosince 2006 v 18:07 | Reagovat

mam knížku "Život po životě" a četla jsem to.Je to HUSTÝ!!! Myslim si, že stojí za to si přečíst. Donutí vás myslet!

2 MORTICIA MORTICIA | E-mail | 1. ledna 2007 v 15:13 | Reagovat

tu knížku jsem taky četla. prostě to tak je a věda s tím nic nezmůže.

3 Hanule Hanule | E-mail | 9. ledna 2007 v 16:20 | Reagovat

jj......tu knizku mi pujcila babicka,po sve klinicke smrti....vypravela mi o tom a pak mi ji dala....ta vypraveni byla temer totozna.....uplne sem cumela.....ja se o tady ty veci hodne zajimam,a verim v to ze po zivote neco je.....jak by se jinak vysvetlili ty zazitky z klinicke smrti???Jeste vas chci poprosit,jestli je tu nekdo,kdo klinickou smrt opravdu zazil,tak mi prosim o tom neco napiste na mail.....zatim mi o tom vypraveli pouze dva lide a moc rada bych to slysela jeste od nekoho a porovnat je.......Dekuju.......

4 Hanka Hanka | E-mail | 1. února 2007 v 19:08 | Reagovat

Hanule,

můj manžel před 2 lety prožil resuscitaci, bylo mu 38 let v té době a prodělal cévní mozkovou příhodu, která byla následkem těžké srdeční vady, osud nepoznané. Když jsem ho po probrání z umělého spánku a propuštění z nemocnice učila znovu mluvit, číst a psát, vyprávěl mi o prostoru, světlém, neohraničeném, kde se setkal se svou milovanou babičkou, tatínkem a bývalou nadřízenou, tedy s lidmi, kteří mu byli blízcí. Babička byla bez hole v čisté zástěrce, tatínek v obleku a šéfová v kostýmku, všichni vypadali velice spokojeně, jen se divili, co "TAM" dělá. Jsem sestra a chtěla bych se setkat s vícero lidmi, kteří prožili klinickou smrt. Mimochodem, čekáme na nové srdce, denně je manžel ohrožen srdeční zástavou, ale sám říká, že se smrti nebojí, protože "už ví, jaké to je".Ahoj, Hanka

5 milysdy milysdy | 16. února 2007 v 20:35 | Reagovat

je dokazano ze kdyz je clovek v komatu  tak slysi to co ostatni rikaji ... a taky dokaze premyslet ....je to dobre nebo spatne kdyz se treba uz s tohoto spanku neprobudite ale vite ze casem drive ci pozdeji vas vasi pribuzni nechaji odpojit s pristroju ktere celou tu dobu vas udrzuji pri zivote ?

6 milysdy milysdy | 16. února 2007 v 20:43 | Reagovat

ahoj hanko ja jsem jedna s tech co to co tvuj manzel zazil jsem zazila i ja .. divala jsem se na sebe kdyz me ozivovaly a smrti jsem se nebala .. konkretneji ... asi pred 5 lety jsem mela tezkou autonehodu a byla jsem asi deset metru nad auten ve kterem jjsem bourala a divala jsem se na hasice jak me vyprostuji a pote na to jak me doktori ozivuji ... nevim proc ale nevadilo mi to ze umiram  melaa jsem radost byl to takovy ulehcujici pocit ... vydela jsem jak jdu do takoveho tunelu a bylo tam svetlo ale potom jsem se probudila v nemocnici a bylo po vsem ...tak ted vis ze takovych lidi co zazily podobnou vec jako tvuj manzel je na svete mnoho a ver ze MY strach ze smrti uz nemame vime jake to je umrit.. S POZDRAVEM MIRKA...

7 Hanka Hanka | E-mail | 25. února 2007 v 16:43 | Reagovat

Ahoj Mirko,

děkuju za tvoje zážitky, nevím, jak moc o nich lidé chtějí hovořit, ale myslím si, že pokud jsou tyto zážitky příjemné, asi s tím problém nemají.

moc tě zdravím a přeju vše dobré.

Hanka

8 M.Lucka18 M.Lucka18 | E-mail | 4. března 2007 v 23:18 | Reagovat

tak to je hustýý, já se vždycky bála smrti a potom co si to tu čtu už vím, že ani nemusím.

9 Sha!Tam Sha!Tam | Web | 5. března 2007 v 14:58 | Reagovat

jn ... zanuti to cloweka zamyslet se ... ja mam takoweto otazky ohledne smrti w mysli porad ... co potom bude ... a tak ... ale je mi jasne ze neco jo :D nechapu lidi co si mylsi ze kdyz nekdo zemre tak ze uz pak neni nic ... to fakt pochybuju

10 Sha!Tan Sha!Tan | 5. března 2007 v 15:00 | Reagovat

jo oprava nicku :D ne Sha!Tam ale *Sha!Tan ...

a kdyby jste se chteli juknout na muj web tak www.strunatci.wbs.cz

neni tam sice moc o smrti je to spis o nasi kapele :D ale tak trocu si tu delam reklamu no couz :D:D:D:D

11 ŤUHÝK ŤUHÝK | 8. dubna 2007 v 22:14 | Reagovat

NEVÍTE NĚKDO JAK PŘEDPOVĚDĚT SMRT ?

12 Jirka Jirka | 14. dubna 2007 v 10:28 | Reagovat

Předpovědět smrt - a proč? Znáš rozdíl mezi životem a smrtí? Víš co je smrt a co život? Není náhodou to co v každodenním životě běžně provádíme cesta ke smrti - nepodporujeme svojí činností smrt?

Pokud chceš vědět kdy zemřeš, máš strach ze smrti, asi jako každý z nás - je to krok do neznáma. Tohoto kroku do neznáma se bojí naše mysl.

Máme celé věky na to, abychom se naučili mysl ovládat a pochopili v čem je rodíl mezi životem a smrtí. Po té nás přestanou zajímat otázky kdy zemřeme a tím přestaneme smrt podporovat.

Jirka

13 Lusia Lusia | E-mail | 16. dubna 2007 v 21:05 | Reagovat

Moc ráda čtu Vaše zážitky je to velice zajímavé, ale stále nevím jestli mám tomu všemu věřit. Ale mám také něco zajímavého co potkalo moji sestru, ona byla přitom když nám umírala maminka no a tak když umírala tak volala svoji maminku(naši babičku) tak možná že trochu pravdy na tom bude.

14 Berta25 Berta25 | E-mail | 16. dubna 2007 v 21:06 | Reagovat

Moc ráda čtu Vaše zážitky je to velice zajímavé, ale stále nevím jestli mám tomu všemu věřit. Ale mám také něco zajímavého co potkalo moji sestru, ona byla přitom když nám umírala maminka no a tak když umírala tak volala svoji maminku(naši babičku) tak možná že trochu pravdy na tom bude.

15 Blanka Blanka | 15. června 2007 v 18:42 | Reagovat

Ve jménu sánnských princů.Nechce se zvás někdo přidat k nám Sánnsům?

16 Demini Demini | 17. července 2007 v 15:48 | Reagovat

Jaroslav Mareš - Kurupira - zlověstné tajemství

Na hranicích mezi Brazílií a Venezuelou, v srdci neprostupných amazonských pralesů, se tyčí stovky metrů vysoká stolová hora. Indiáni z ní mají hrůzu a celé oblasti se vyhýbají. Právě sem umístil Arthur Conan Doyle děj svého slavného románu Ztracený svět, jehož hrdinové se na nepřístupné stolové hoře setkávají s dávno vyhynulými živočichy.

Jaroslav Mareš zorganizoval k mesetě Kurupira v roce 1978 náročnou expedici. První dvě části knihy Kurupira - zlověstné tajemství obsahují nezkrácený původní text, publikovaný zatím jen ve výtahu v knihách Hledání Ztraceného světa a Hrůza zvaná Kurupira. Ve třetí části se autor zabývá některými znepokojivými událostmi, ke kterým v souvislosti k Kurupirou došlo v posledních letech.

Především první část, ve které autor vypráví o nevšedních zážitcích z dobrodružné cesty a hlavně o nádherné přírodě deštného pralesa, je úchvatná. Jaroslav Mareš faunu a flóru deštného pralesa velmi dobře zná, rozumí ji a obdivuje. Číst jeho vyprávění o pozorování exotických přírodních úkazů je velká radost.

Druhá část knihy je v podstatě beletrie. Jedná se o převyprávění dobrodružného deníku garimpeira - hledače diamantů, kterého autor potkal na svých cestách.

Především pro popis přírody civilizací doposud nedotčených oblastí stojí Kurupira rozhodně za přečtení. Kniha vyšla v nakladatelství Motto ve velmi pěkné úpravě, ve velkém formátu, vázaná, kvalitním tiskem na běleném papíře, s barevnou fotografickou přílohou a celou řadou nádherných kreseb.

Nakladatelství Motto, 2005, 386 stran.

Podrobnější informace a ukázku z knihy si můžete přečíst zde.

Tuto krátkou recenzi si od 25.1.2006 přečetlo 1340 čtenářů.

Moje hodnocení knihy: 90 %

Vaše hodnocení knihy: 99%

(hodnotilo 35 čtenářů)

[5] Demini, dnes 12:20

Ing. Jaroslav MAREŠ

Narozen 28. 12. 1937 v Brně. Vystudoval obor zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze a hned po promoci začal pracovat v obchodním úseku Československých aerolinií, kde zastával různé vedoucí funkce. Dlouhodobě působil jako ředitel zastoupení ČSA v Íránu a později v Kanadě. Procestoval všechny kontinenty včetně Tichomoří a navštívil celkem 85 suverénních států. Zajímá se o přírodu v nejširším rozsahu. Navštívil nejslavnější naleziště dinosaurů (kotlina Nemegt a další lokality v Mongolsku, Tendaguru v Tanzánii, oblast Red Deer v Albertě, lokality v Utahu, Coloradu, Montaně a Patagonii) a udržuje styky s předními světovými paleontology. V severní Botswaně objevil nejsilnějšího dravého brouka světa, kterého v roce 1976 vědecky popsal pod jménem Manticora imperator. Na studium tohoto rodu se specializoval a později popsal další tři nové druhy. Během svých výprav se dostal i do odlehlých, civilizací dosud nedotčených oblastí, kde se setkal s mnoha zajímavostmi a záhadami.

Zajímá se i o šamanské a kouzelnické praktiky původním způsobem žijících kmenů. Zorganizoval expedice za několika pro zoologii dosud tajemnými zvířaty (kongamato, kerýt, mungún-galli, seskveč, tua-yeua, nessie, ogopogo, champ, niuhi, luska, ambazombi aj.). V roce 1978 pronikl se svými třemi přáteli k tajemné, legendami opředené stolové hoře Kurupira v pralesích na brazilsko-venezuelské hranici. Vystoupit nahoru se však expedici nepodařilo. O zážitcích a poznatcích ze svých cest napsal zatím třináct knih (V tropech tří světadílů, Nejkrásnější brouci tropů, Yetti, Hledání Ztraceného světa, Legendární příšery a skutečná zvířata, Záhada dinosaurů, Po záhadných stopách, Detektivem v říši zvířat, Tyrkysová karavana, Svět tajemných zvířat, Gladiátoři druhohor, Dračí chrám, Jezero krokodýlích čarodějů) a množství článků v různých časopisech. Pravidelně též přednáší a vystupuje v televizních a rozhlasových pořadech.

17 sebi sebi | 2. srpna 2007 v 11:32 | Reagovat

nevite jestli je mozny s tema mrtvima komunikovat

18 jarmulka jarmulka | E-mail | 4. srpna 2007 v 15:47 | Reagovat

Já tomu docela věřím,ale sem v nejistotě, protože sem nikdy nic podobného nezažila,ale akorát sem jednou astrálně cestovala, ale to sem byla moc malá.

Ale zajímalo by mě, co je za tím tunelem. Když někdo zemře.

19 Andrea Andrea | 7. listopadu 2007 v 10:57 | Reagovat

Já tomu hodně věřím. Přece není možné aby po smrti nic nebylo. Třeba právě život nás má připravit na život věčný. Pokouším se astrálně cestovat, ale zatím mi to moc nejde. Jednou jsem ve spaní astrálně cestovala. Viděla jsem své tělo v posteli a blížila jsem se k němu. Náhle jsem se chtěla probudit. Chvilku to trvalo, ale probudila jsem se. Byla jsem přesvědčená, že jsem byla nad nějakým duchem. Celý ten sen... Ale teď vím, že jsem se bála sama sebe, protože jsem byla  pryč z těla. Myslím, že když astrálně cestujete, tak je to to samý, jako když umřete. Příde vám to jedno že vidíte své tělo. Bylo mi to totiž taky fuk, jen jsem byla vyděšená. Já se totiž vznášela. Teď se učím ovládat své sny, protože je důležité uvědomit si, že to je sen. Potom totiž člověk astrálně cestuje a je si tím jistý. Nechtěla bych abych po smrti neovládala svou mysl. Díky tomu článku už vim, že se smrti bát nemusím a že až na ni budu připravená tak příde sama...

20 boženka boženka | 13. ledna 2008 v 13:48 | Reagovat

A další, co nám vědci zjistili:

Vědci zjistili, že člověk v okamžiku smrti ztrácí asi 21 gramů (ten článek jsem četla v TVmagazínu k filmu 21 gramů). A je jedno, jakým způsobem umírá. Bylo tam psáno, že další studie ukázali jiné údaje o počtu gramů v okamžiku smrti. Jisté je, že nějaký ten gram prostě ztratíme. Je těchto 21 gramů váha lidské duše?......

21 Janička Janička | E-mail | 15. ledna 2008 v 19:49 | Reagovat

Jasně že duch žije po smrti dál.Je to 100% jistý...věřte mi...

22 Irča Irča | E-mail | 17. ledna 2008 v 2:39 | Reagovat

Potvrzuji díky vlastnímu zážitku, že život mimo tělo existuje.Život po lidské smrti.  Jde o bezčasový prostor, naplněný světlem, soucítěním, vysoce inteligentní láskou a moudrostí, před níž jsou všechny znalosti světa mizivým poznáním.

Tam existuje neuvěřitelná blaženost, kterou snad někteří mystici nazývají nirvánou. Proto bychom se neměli příliš sklánět před arogancí tzv. moudrých a mocných tohoto světa, neboť nikdo z nás není zvlášť moudrý a mocný už vůbec ne. A tam, kam přijdeme, neexistují nedůstojné a směšné hodnoty jako  pýcha a nadřazenost nebo větší čí menší  bohatství jednotlivců.  Ty bohužel platí jen v nedokonalé  exstenci lidí na tomto světě. Musíme se starat o materiální zabezpečení, protože jsme takovou společnost v  dávných časech vytvořili. Ale nezoufejme, snažme se být moudří a nemyslet jen na materiálno.  Měli bychom se snažit učit  a poznávat podle svých možností a schopností, co nám tento svět poskytuje. Určitě to má nějaký důvod, zřejmě se tím více zdokonalíme a postoupíme byť i jen o maličký krůček blíž k oné velkolepé kosmické inetligenci.  Ať dosáhneme v tomto životě jakéhokoli úspěchu a postavení, nikdy  bychom  neměli nikoho odsuzovat podle jeho intelektu, vzhledu , chudobě nebo rozličným ne právě líbivým vlastnostem.  Jsme všichni opravdu velmi málo moudří, tudíž buďme skromní, ale současně se snažme žít v pohodě a radosti, v lásce, vydávat ze sebe vše, čeho jsme schopni a nebát se žít naplno, neboť jsme dostali úžasné dary, které si ani neuvědomujeme. Jsme totiž lidé, ne věci nebo jiné organismy.

Buďme skromní, ale neponižujme se, mějme však úctu k těm, kdo si ji zaslouží. A politujme ty, kteří si ji nezaslouží, neboť je čeká delší cesta ke zdokonalování než nás. Zapomeňme na nenávist a pomstu. Nehorázné zlo nechme trestat zákonem nebo Bohem. Ale podle svých schopností se snažme zlu zabraňovat a pokud to jde, procházet jím, napravovat moudře, co je možné napravit a proměňovat je v dobro.

   Láska je nejpodstatnější, hlavní hybnou silou celého vesmíru, to mi věřte. A jak víte, má mnoho podob. Je na nás, která se pro nás stane podstatnou. Hlavní je nikdy ve svém životě ten cit neztratit, ať už jde o partneskou, rodičovskou, lidskou lásku dětí k rodičům a sourozencům  či lásku  dosahující  širších duchovních obzorů.

A jak se vyrovnat s tím, že nikoho z nás nemine odchod z tohoto světa a přechod do jiné dimenze? Důležitý je stav naší psychiky těsně před odchodem z těla. Velmi důležitý. Proto by se měla věnovat velká pozornost duševnímu stavu starých lidí, kteří stojí před okamžikem smrti. Oni a jejich blízcí i jejich okolí by se měli co nejvíce starat o jejich pohodu, o dobrý stav jejich psychiky - jejich duše, neboť podle něj dosáhnou budoucí existence. Ale život může náhle skončit i mladým lidem, proto by i oni měli být pozorní. Všichni bychom měli být k sobě lepší, vážit si jeden druhého, pomáhat si, neboť tak  si pomáháme k dosažení toho nejlepšího přechodu z tohoto světa do jiného.

    Dostala jsem dar vnímat chvíli pocity těch, kteří právě zemřeli a přecházeli z těla do jiné dimenze. Některé z nich si pamatuji - byl to malý hoch, bezbranný a nevinný, bezradný,  který ale hned mizel do světla, pak vzpurný mladý muž, který se vztekle vzpíral a bouřil proti změne své existence. Ztratil se v jakémsi tmavě šedavém chaosu. Byla tam také arogantní žena středních let tak naplněná  zlem, že neměla vůbec šanci a zmizela v nicotě,  pak africká operní pěvkyně, kterou zavraždili na schodech jejího domu, naplněná smutkem a úžasem nad tou vraždou. Ta byla tak citlivá a laskavá, že odešla do světla  velmi zakrátko. Objevila se tam  také slabá, nemocná stařenka, plná strachu z nové situace.Už zapomněla, co je láska.Podařilo se však vrátit jí vzpomínku na doby lásky, které v životě prožila. Bylo to obtížné, protože značnou částí svého pozdějšího života prošla osamělá bez lásky svých  dosplých dětí, které ji opustily. Přestože byla velmi ustrašená, její obnovená schopnost vnímat cit lásky jí poskytla možnost odejít směrem do laskavého prostředí světla.

Někdy se podaří, že přicházejí na pomoc velkolepí a laskaví průvodci - snad  duchovní ochránci. Nejsem si však jista, že přicházejí ke všem, to jsem si nestačila uvědomit. Vím jen, že pokud jsem je vnímala , prožívala  jsem i jejich žal a zoufalství, když některá duše (či  jak to nazvat - přetransformovaná lidská bytost?) zmizela v nicotě nebo v jakémsi šedivém chaosu. Jejich radostí bylo, když bytost mizela (jakoby odlétala nesmírnou rychlostí) do světla lásky- k Bohu.   To jsou jen některé vzpomínky z těch úžasných zážitků.      

  Existuje strana zla a dobra, to víme. Musí to existovat. Je na každém z nás, kam se chceme přiklonit. Já jsem zažila prostor světla, lásky,  nevyslovitelného blaha, proto  jsem rozhodnuta pro dobro, a o to se chci všemožně snažit, připomínat si to neustále. Překonávat zlo, když mne k němu občas situace stahuje.Dá se to naučit.

Všem přeji, aby důvěřovali úžasnému zdroji lásky - Bohu a pevně při něm stáli, k němu se obraceli v těžkých životních chvílích, ztotožnili se s ním. Pokud se k němu obrátí opravdově a upřímně, přijde pomoc. A také je nutné při prosbě o pomoc vyjádřit Bohu opravdovou lásku, vnímat v něm s důvěrou svého ochránce, svého Otce  a nikdy nezapomenout  po vyslovené prosbě o pomoc  prostě  poděkovat. A také je dobré vzpomenout si na Boha, na zdroj všeho stvoření i v okamžicích radosti . Vyslat  k němu pocit svého prožívaného štěstí, projevit mu vděčnost. Ale pozor - kdo  bude chtít prosit o výhru ve sportce,  ten zřejmě vyslyšen nebude. :o)).  Ovšem kdo se opravdu ocitne ve svízelné situaci, ať vysvětlí své potíže a poprosí o zlepšení svých poměrů, aby mohl žít v pohodě a být zajištěn tak, jak jeho bytost , součást úžasného kosmického bytí, ke své harmonické existenci potřebuje. A mohou to být různé problémy - ať už ve vztazích ke svým blízkým a svému okolí (škola, pracoviště, kolegové, spolužáci atd.) nebo k neutěšeným životním podmínkám.  A dost důležité také je uvědomovat si, že se obracíme na velkolepou mocnou sílu, proto je dobré zachovat při té tiché komunikaci s ní důstojný projev, ten nejlepší, jakého jsme schopni. Jako bychom prostřeli sváteční stůl s těmi nejcennějšími poklady své bytosti, které máme tajně všichni ukryty ve vlastním nitru a tak málokdy je používáme v každodenním životě. Což je škoda.  Přeji všem štěstí. :o).

23 Irča Irča | E-mail | 17. ledna 2008 v 2:58 | Reagovat

Potvrzuji díky vlastnímu zážitku, že život mimo tělo existuje.Život po lidské smrti.  Jde o bezčasový prostor, naplněný světlem, soucítěním, vysoce inteligentní láskou a moudrostí, před níž jsou všechny znalosti světa mizivým poznáním.

Tam existuje neuvěřitelná blaženost, kterou snad někteří mystici nazývají nirvánou. Proto bychom se neměli příliš sklánět před arogancí tzv. moudrých a mocných tohoto světa, neboť nikdo z nás není zvlášť moudrý a mocný už vůbec ne. A tam, kam přijdeme, neexistují nedůstojné a směšné hodnoty jako  pýcha a nadřazenost nebo větší čí menší  bohatství jednotlivců.  Ty bohužel platí jen v nedokonalé  existenci lidí na tomto světě. Musíme se starat o materiální zabezpečení, protože jsme takovou společnost v  dávných časech vytvořili. Ale nezoufejme, snažme se být moudří a nemyslet jen na materiálno.  Měli bychom se snažit učit  a poznávat podle svých možností a schopností, co nám tento svět poskytuje. Určitě to má nějaký důvod, zřejmě se tím více zdokonalíme a postoupíme byť i jen o maličký krůček blíž k oné velkolepé kosmické inteligenci.  Ať dosáhneme v tomto životě jakéhokoli úspěchu a postavení, nikdy  bychom  neměli nikoho odsuzovat podle jeho intelektu, vzhledu , chudobě nebo rozličným ne právě líbivým vlastnostem.  Jsme všichni opravdu velmi málo moudří, tudíž buďme skromní, ale současně se snažme žít v pohodě a radosti, v lásce, vydávat ze sebe vše, čeho jsme schopni a nebát se žít naplno, neboť jsme dostali úžasné dary, které si ani neuvědomujeme. Jsme totiž lidé, ne věci nebo jiné organismy.

Buďme skromní, ale neponižujme se, mějme však úctu k těm, kdo si ji zaslouží. A politujme ty, kteří si ji nezaslouží, neboť je čeká delší cesta ke zdokonalování než nás. Zapomeňme na nenávist a pomstu. Nehorázné zlo nechme trestat zákonem lidským nebo božským. Ale podle svých schopností se snažme zlu zabraňovat a pokud to jde, procházet jím, napravovat moudře, co je možné napravit a proměňovat je v dobro.

   Láska je nejpodstatnější, hlavní hybnou silou celého vesmíru, to mi věřte. A jak víte, má mnoho podob. Je na nás, která se pro nás stane podstatnou. Hlavní je nikdy ve svém životě ten cit neztratit, ať už jde o partneskou, rodičovskou, lidskou lásku dětí k rodičům a sourozencům  či lásku  dosahující  širších duchovních obzorů.

A jak se vyrovnat s tím, že nikoho z nás nemine odchod z tohoto světa a přechod do jiné dimenze? Důležitý je stav naší psychiky těsně před odchodem z těla. Velmi důležitý. Proto by se měla věnovat velká pozornost duševnímu stavu starých lidí, kteří stojí před okamžikem smrti. Oni a jejich blízcí i jejich okolí by se měli co nejvíce starat o jejich pohodu, o dobrý stav jejich psychiky - jejich duše, neboť podle něj dosáhnou budoucí existence. Ale život může náhle skončit i mladým lidem, proto by i oni měli být pozorní. Všichni bychom měli být k sobě lepší, vážit si jeden druhého, pomáhat si, neboť tak  si pomáháme k dosažení toho nejlepšího přechodu z tohoto světa do jiného.

    Dostala jsem dar vnímat chvíli pocity těch, kteří právě zemřeli a přecházeli z těla do jiné dimenze. Některé z nich si pamatuji - byl to malý hoch, bezbranný a nevinný, bezradný,  který ale hned mizel do světla lásky, pak vzpurný mladý muž, který se vztekle vzpíral a bouřil proti změne své existence. Ztratil se v jakémsi tmavě šedavém chaosu. Byla tam také arogantní žena středních let tak naplněná  zlem, že neměla vůbec šanci a zmizela v nicotě,  pak africká operní pěvkyně, kterou zavraždili na schodech jejího domu, naplněná smutkem a úžasem nad tou vraždou. Ta byla tak citlivá a laskavá, že odešla do světla  velmi zakrátko. Objevila se tam  také slabá, nemocná stařenka, plná strachu z nové situace.Už zapomněla, co je láska.Podařilo se však vrátit jí vzpomínku na doby lásky, které v životě prožila. Bylo to obtížné, protože značnou částí svého pozdějšího života prošla osamělá bez lásky svých  dosplých dětí, které ji opustily. Přestože byla velmi ustrašená, její obnovená schopnost vnímat cit lásky jí poskytla možnost odejít směrem do laskavého prostředí světla.

Někdy se podaří, že přicházejí na pomoc velkolepí a laskaví průvodci - snad  duchovní ochránci. Nejsem si však jista, že přicházejí ke všem, to jsem si nestačila uvědomit. Vím jen, že pokud jsem je vnímala , prožívala  jsem i jejich žal a zoufalství, když některá duše (či  jak to nazvat - přetransformovaná lidská bytost?) zmizela v nicotě nebo v jakémsi šedivém chaosu. Jejich radostí bylo, když bytost mizela (jakoby odlétala nesmírnou rychlostí) do světla lásky- k Bohu.   To jsou jen některé vzpomínky z těch úžasných zážitků.  A ještě jeden poznatek mám - máme zde na zemi své jakési duchovní ochránce či průvodce, kteří s námi prožívají dobré i zlé chvíle. Žijeme li nešťasně, působíme jim žal. Možná jsou to ti, kteří nás provázejí při přechodu do jiného života. Ale možná s námi nezůstávají po celý život, zdá se, že někteří neunesou tíhu našich nevhodných skutků a neúnosných způsobů existence. Když ale pozitivně  změníme svůj způsob života, dáváme jim příležitost k návratu, pokud si nás ovšem ještě všimnou.Nebo si nás všimnou zase někteří jiní a zůstávají při nás. Toto jsou poznatky z období, kdy jsem měla  možnost krátce existovat v jiné dimenzi,  než jsem se vrátila ze  zpět na tento svět.      

  Existuje strana zla a dobra, to víme. Musí to existovat. Je na každém z nás, kam se chceme přiklonit. Já jsem zažila prostor světla, lásky,  nevyslovitelného blaha, proto  jsem rozhodnuta pro dobro, a o to se chci všemožně snažit, připomínat si to neustále. Překonávat zlo, když mne k němu občas situace stahuje.Dá se to naučit.

Všem přeji, aby důvěřovali úžasnému zdroji lásky - Bohu a pevně při něm stáli, k němu se obraceli v těžkých životních chvílích, ztotožnili se s ním. Pokud se k němu obrátí opravdově a upřímně, přijde pomoc. A také je nutné při prosbě o pomoc vyjádřit Bohu opravdovou lásku, vnímat v něm s důvěrou svého ochránce, svého Otce  a nikdy nezapomenout  po vyslovené prosbě o pomoc  prostě  poděkovat. A také je dobré vzpomenout si na Boha, na zdroj všeho stvoření i v okamžicích radosti . Vyslat  k němu pocit svého prožívaného štěstí, projevit mu vděčnost. Ale pozor - kdo  bude chtít prosit o výhru ve sportce,  ten zřejmě vyslyšen nebude. :o)).  Ovšem kdo se opravdu ocitne ve svízelné situaci, ať vysvětlí své potíže a poprosí o zlepšení svých poměrů, aby mohl žít v pohodě a být zajištěn tak, jak jeho bytost , součást úžasného kosmického bytí, ke své harmonické existenci potřebuje. A mohou to být různé problémy - ať už ve vztazích ke svým blízkým a svému okolí (škola, pracoviště, kolegové, spolužáci atd.) nebo k neutěšeným životním podmínkám.  A dost důležité také je uvědomovat si, že se obracíme na velkolepou mocnou sílu, proto je dobré zachovat při té tiché komunikaci s ní důstojný projev, ten nejlepší, jakého jsme schopni. Jako bychom prostřeli sváteční stůl s těmi nejcennějšími poklady své bytosti, které máme tajně všichni ukryty ve vlastním nitru a tak málokdy je používáme v každodenním životě. Což je škoda.  Přeji všem štěstí. :o).

24 Jirka Jirka | 23. ledna 2008 v 0:14 | Reagovat

Ahoj, dovolím si reagovat na příspěvek od Irči. Slova, jejichž obsah velmi citlivý a ušlechtilý je, se na skutečnosti do jisté míry zakládá. Nicméně to co na první pohled jako ušlechtilé může zdát se, nemusí vždy tak být. Odvážné tvrzení, že existuje zlo a dobro – kdo a na základě jakých hodnot tyto dva protiklady rozeznává. Hodnotíme tak pouze podle přísunu nebo úbytku životní síly a to jen na základě vlastních pocitů, které skresleny vlastními zkušenostmi (vzpomínkami) mohou být. Jeden vnímá onen obraz jako zlo a druhý jako dobro – kdo má pravdu? (existuje pravda?). Tak se tvoří iluze. Už základní iluzí všem vlastní je, že existuje vnější a vnitřní svět. Rozhodnutí jsou velmi důležitá pro osobní rozvoj a stabilitu. V duchovním rozměru nás však velmi omezují. Znamená to, že ego jakožto nedílná součást naše, nad námi panuje. Není cílem ego zatracovat nebo jakkoli omezovat, ale přijmout ho takové jaké je - přijmout „sám sebe“ jaký jsem.  Duchovní rozměr nemá hranice.

Proto pokud soudit nemáme, tak význam „směšné hodnoty“, o tomto nevypovídá.

Pokora, důstojný projev a jiné hodnoty, které vnímáme, jakožto potřebné, moudré bytosti pro vzájemnou komunikaci nepotřebují – neboť nesoudí. A nesoudí-li někdo, pak toleruje, neboť chápe . Chápeme-li, odpadají potřeby mít iluze, neboť stáváme se silnějšími, stabilnějšími.

K lásce zajisté vede cesta přes zmiňované , nicméně v pozemském světě se Lásky jakožto principu fungování, můžeme pouze lehounce dotknout. Všichni onen princip v sobě máme zakořeněn, cítíme ho, neboť jsme tímto principem.  Však lidské ego, jakožto jeden z filtrů, přes který vnímáme tento svět také potřebuje získávat životní sílu. Tuto životní sílu získává přes programy, vzorce fungování, které získalo na této zemi, a tudíž Lásky v pravém slova smyslu se nemůžeme dotknout –dokud ego nepřijmeme. I obsah slov, která jsou v příspěvku od Irči napsána o tomto vypovídají.

Snažme se být v našich očích lepší, však nejprve přijměme sami sebe – nejsme ani dobří ani zlí  – pouze jsme – to pro začátek stačí. Tento stav je nutné hluboce procítit a dotknout se podstaty významu. Samotná slova zde nestačí. Dosáhneme-li tohoto stavu, již není třeba obracet se na Boha, neboť mi sami jsme Bůh, neboť vše jedno je. Tento stav pomůže přeměnit náš postoj a „zázraky se začnou dít“. Obracíme-li se primárně k „vnějším“ zdrojům, odvracíme se sami od sebe.

Jirka

25 Adee Adee | Web | 1. února 2008 v 20:02 | Reagovat

Taky si myslím, že něco být po smrti musí. Protože co je vlastně Nic? Nic je jenom slovo. Nikde na světě (a myslím, že ani tam dál) není místo, kde by nebylo opravdu Nic. A to, co se zde píše musí mít své kořeny ve skutečnosti. Možná je něco přikresleno, ale základy jsou, dle mého názoru, pravdivé.

26 Simonka Simonka | 7. února 2008 v 14:17 | Reagovat

dobrá otázka-je možný s mrtvýma komunikovat? Vyvolávání se mi moc nezamlouvá a jiný způsob mi jaksi přes nos necvrkl...je opravdu velmi zajímavé,co tu povídáte,musím se přiznat-já se smrti nikdy nebála a proto se na ni skoro až těším,ale co já vím...třeba už mám dny sečtené... věříte tu někdo na osud? já si na tom hrozně zakládám a věřím,že cokoliv se stalo,tak se to stát prostě mělo...

27 šak není to fuk? šak není to fuk? | Web | 10. února 2008 v 20:55 | Reagovat

shání se členi... jj věřím na osud

28 TEREZA TEREZA | 11. února 2008 v 20:35 | Reagovat

ASI PRED ROKEM MI UMRELA BABICKA KTERA PROME ZNAMENALA VSE.MOC SEM JI CHTELA JIT NA POHREB ALE NESLA SEM.KDYZ JSEM SLYSELA VYPRAVET SVOJI TETU KTERA BYLA JEDNU ZTECH PROTI HNED SEM SI TO ROZMYSLELA VYPRAVELA MI O SVE KLINICKE SMRTI.SLA PRY TUNELEM A V DALCE VIDELA SVETLO ALE PRITOM VEDELA CO S NI DOKTORI .-DELAJI POTOM SPROBUDILA A VIDELA SAMU SEBE NAD SEBOU.OD TE DOBY VERIM V NECO CO NEDOKAZU SAMA VYSVETLIT

29 fgbs fgbs | 12. února 2008 v 15:01 | Reagovat

ja v posmrtnej zivot verim

30 Mikiskas Mikiskas | E-mail | Web | 20. února 2008 v 21:02 | Reagovat

Prosím,napište mi na email Misa.M1@seznam.cz

někdo,co na tohle a na magii má nějakej - vážně,dříc jsem na smrtí a tak moc nepřemýšlela,ale tohle mě donutilo.Prosím,napište...

31 eliinka eliinka | E-mail | 21. března 2008 v 21:54 | Reagovat

CHTĚLA JSEM JENOM ŘÍCT ŽE TEN KDO NA DUŠI NEVĚŘÍ TAK NIKOHO NEMŮŽE MÍT RÁD PROTOŽE NA LÁSCE NEZÁLEŽÍ NA SRDCI PROTOŽE SRDCE JENOM BYJE ALE DUŠE JE ZÁVISLÁ N APŘÍTELSTVÍ A NA LÁSCE A JA NA POSMRTNÝ ŽIVOT VĚŘÍM

32 Daajik Daajik | E-mail | 31. března 2008 v 19:33 | Reagovat

Já na 100% věřím v život po smrti, a to už jen proto, že se chci setkat s mým zesnulým dědečkem......... a taky je jeden článek:

                Rozhovor dvou miminek v bříšku těhotné ženy

Věříš v život po porodu?

Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.

Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?

To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu. Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.

Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.

Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není než vleklá stísněnost v temnotě.

No já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.

Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?

No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.

Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsme nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.

Ale někdy když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom…

vidíte??? život po porodu je a tak proc by nemel byt život po životě???

33 omg omg | 11. dubna 2008 v 23:32 | Reagovat

Daajik: Ten tvůj příspěvek má jednu zásadní chybu....život po porodu není, protože dítě samozřejmě žije už před ním.  Jinak, posmrtný život byl lidem vtloukán do hlavy jen proto, aby se necukali a poslušně celý život dřeli....proto se taky vyskytuje ve všech náboženstvích. Každé slibuje nějaký ten ráj. Nemusíte doufat v posmrtný život abyste se přestali bát smrti, po smrti nám to bude jedno :D. Doporučuji se podívat na Červeného trpaslíka(viz. křemíkové nebe)!!!

34 Ring Ring | 27. dubna 2008 v 23:36 | Reagovat

mozete mi popriet moj nazor, ale ja si myslim, ze clovek ked zomrie, znova a znova preziva cely svoj fyzicky zivot co prave prezil, aby pochopil, co ma spravit a preco sa mu do cesty postavila ta alebo ona prekazka a predovsektym ake malo byt spravne vychodisko. takisto verim, ze dostanem odpovede na vsetky moje otazky... napr. kde sa stratila moja milovana babika, ked som mala 10...

35 emo princes emo princes | 17. května 2008 v 16:14 | Reagovat

ja na to taky verim!!!100%!!!

36 Lucka Lucka | E-mail | 22. května 2008 v 19:01 | Reagovat

Já sama bych rekla ze po smrti se žije dál.

Ze se narodíme nekomu v nejakém státě a tak....

Ale jestli je to pravda co tady píšete ,že ste videli sve telo kdyzte byli bez vědomí nebo skoro po smrti tak newím cemu mám věřit aji bych ráda věřila na duchy .Třeba se staneme duchy az umřeme ,ale kazdy z nás má svůj názor na pohled člověka po smrti .A kazdy říká,že žijeme jen jednou ,ale já tomu newěřím.Ale ted se uz mozna smrti nebojím newím jak vy ,ale ted mám trochu jistoty jak by to vypadalo asi tak zhruba.

37 Lukmen Lukmen | 24. června 2008 v 11:22 | Reagovat

Já se smrti nebojím už totálně vůbec,ne co se tady píše ... ale přišel jsem o jednu známou,která do mě zasadila hlubokou ránu a je mi jedno,za jakym rohem na me smrt ceka ... kdyz prijde,tak at si me vezme.Stejne je to osud.Pokud je pravda,že po klinické smrti tisíce lidí vidělo,co se po smrti jeví dál ... a nevymejšlej si .. tak to pravda asi bude,protože je také zajímavé,že všichni zažili po smrti samé procesy (Duše se oddělila od těla a letěla tunelem).Jak to po smrti fakt funguje dál,se dá zjistit klinickou smrtí (Ať už bezvědomí nebo být v komatu),ale chtěl bych to zažít ... a jelikož jsem rozumný člověk,tak bych to tu podložil černé na bílém,jak to vlastně funguje.

38 Lenka Lenka | 22. srpna 2008 v 11:10 | Reagovat

Ked bol moj stary otec velmi chory, tak si kazdy myslel ze zomrel, lenze sa zase prebudil a hovoril ze videl svetlo na konci tunelu. Ked uz tam bol blizko, nejake hlasy mu hovorili ze on este nezomrie, lebo na zemi ma este nejake poslanie :) Toto mi povedal moj otec a ja mu verim lebo preco by mi moj otec klamal

39 ŽIVOT PO ŽIVOTĚ ŽIVOT PO ŽIVOTĚ | 30. srpna 2008 v 0:41 | Reagovat
40 Batole Batole | E-mail | 26. září 2008 v 6:40 | Reagovat

Já si myslím, že po smrti další život určitě existuje. jen jde o to v jaké formě.

Dělal jsem nějaké pokusy podle staré magické a mystické literatury. Jednak jsem zkoušel takzvané "astrální cestování", ketré dokazuje, že je v lidském těle cosi nevidtelné, co může za určitých podmínek vystoupit a jednat nezávisle na něm. A jednak takzvané magické evokace, ketré dokazují existenci duchovního světa a jeho obyvatel, andílků, diblíků, bůžků...Mě to docela stačí.  Výsledky ukazují že duchovní svět opravdu existuje.

Zajímavá literatura zdarma je na www.grimoar.cz/obsah.php

41 mery mery | 27. října 2008 v 23:09 | Reagovat

dnes ráno se oběsila moje kamarádka... najde klid??

42 Veronika Veronika | E-mail | 12. listopadu 2008 v 22:56 | Reagovat

Já věřím, že je něco mezi nebem a zemí, i když tělo odejde, energie nemůže zaniknout a také-když ztratíš všechny nejbližší-manžela, rodiče a jediného syna, musíš věřit, že to není napořád, jinak............

43 l l | 6. prosince 2008 v 15:20 | Reagovat

na stranke www.vodasvetla.cz najdete prednasky o posmrtnom zivote

44 Tonda Tonda | E-mail | 13. března 2009 v 23:46 | Reagovat

Některé názory mi připomínají vymívání mozků,nevím jek je to se smrtí ale uklidňuje mě fakt že se jednou dočkám.Představa že by tady člověk byl moc dlouho mě děsí.Ale idealizovat si smrt taky nechci a tak se raději zatím držím známých faktů nebo aspoň trochu rozumných svědectví  a řek bych že je to tak půl na půl.Ale jednou se to dovím.

45 Aleš Aleš | E-mail | 8. dubna 2009 v 8:38 | Reagovat

Velmi zajímavé, ale pozor. Člověk, který uvěří v život věčný by se podle toho měl chovat již v tomto životě! Je to osvobozující, ale zároveň si to nárokuje jisté chování již teď.

46 John Dee John Dee | 19. dubna 2009 v 19:04 | Reagovat

Asi jsem měl sen z minulého života.Asi mi nebudete věřit,ale napíšu vám ho.Je trochu...No...
Zdálo se mi,že jsem měl krásnou,chytrou ženu,která mě vždy chápala.Byl jsem kuchař,tak jsem jednou jel na lodi a já byl uvnitř.Najednou ke mně někdo přišel,vytáhl sekáček a...Dál už asi víte...Byl to krutý sen...Chudák má žena...vlastně minulá žena.
Asi mi nevěříte,ale mě je to jedno.

47 matěj matěj | 16. května 2009 v 19:03 | Reagovat

nekecej

48 matěj matěj | 16. května 2009 v 19:04 | Reagovat

už ti věřim pičo

49 John Dee John Dee | 29. května 2009 v 17:51 | Reagovat

matěj:Nadávej si,nadávej,hlupáku.

to All:Sakra,má teorie je v prčicích!

50 AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu | Web | 31. května 2009 v 18:11 | Reagovat

prý existuje prostor kam se ukládají informace o všem na zemi, kdo by z toho uměl číst zřejmě by objevil co by se mu zachtělo, objasnil by některé záhady a nejasnosti co se týče života starých národů apodobné věci.
možná by někdo takový nalezl všechny potopené vraky pod oceánem
a mohl by být velice bohatý a ještě k tomu slavný, což mnoho výhod neposkytuje:)
nevěřím na znovuzrození, a nevěřím na šťastný život po smrti, myslím že tam všichni trpí pokud nespí.
a pokud spí tak se jim jen a pouze zdají sny a zajímalo by mě jestli ví že je to jen sen, možná to vědí a nechtějí se probudit, možná po určité době jejich identita zmizí úplně, protože to by byl vesmír přehlcen,
nebo začně všechno znovu a bez informací.
hezká stránka, na to že ji vidím poprvé, to vypadá, že se sem zase vrátím:)
má ještě někdo podobnou stránku? s podobným tématem?

51 AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu | Web | 31. května 2009 v 18:14 | Reagovat

možná jen po určité době dojde k smazání těch nejstraších informací.

52 AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu | Web | 31. května 2009 v 18:16 | Reagovat

a tak pořád dokola, takže se nemusíme bát žádných vesmírných katastrov, kromě válek, meteoritů apodobných.

53 AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu | Web | 31. května 2009 v 18:25 | Reagovat

buď mám statistický mozek, nebo z tama opravdu čtu, protože
pujčim si knihu prohlédnu si obrázky a nadpisy a večer se mi pak zdají podrobnosti které si později přečtu v celé knize a dokonce v tom snu vidím i víc, ne neřeknu co jsem viděla,
to nejdražší si nejvíce pamatuju:D
třeba je to jen blbý sen, ale jednou to co se mi zdálo na víc bylo záhy podtvrzeno a objeveno,ve stejném místě kde jsem byla v tom snu.
možná je to náhoda, ale možá budu bohááááááááááč:D:D:D
ne nebudu to nemůžu těm duchům udělat, je to jejich nevezmu jim to, věřím v jejich existenci a oni by s tím myslím udělali jinou věc a tu pokud se tam někdy v životě dostanu udělám

54 AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu | Web | 31. května 2009 v 18:26 | Reagovat

chci jen připomenout že to co objevili na tom místě nečekal nikdo z nich.

55 AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu | Web | 31. května 2009 v 18:28 | Reagovat

možná jsem jen vnímavější člověk a nad vsím přemýšlím v šírších podrobnostech.

56 AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu | Web | 31. května 2009 v 18:31 | Reagovat

možná naše identity nezmizí a proto se po možná a teď si tipnu (jen tak:D) neberte to rapidně vážně:) za zhruba 546 let se narodíme znovu, tak příjemné čekání:D

57 AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu | Web | 31. května 2009 v 18:35 | Reagovat

kdo ví třeba magnetismus země nás udržuje na zemi, když se nebudeme moci do čeho převtělit co přijímá informace jako my, tak se narodíme jako mravenec, nebo mimozemšťan a budeme trpět kvůli tomu psychickými problémy:D
třeba existují mimozemšťané přijímající informace jako my
možná jsme si je vytvořili geneticky samy:D

58 AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu | Web | 31. května 2009 v 18:37 | Reagovat

možná když se nebudeme moci převtělit do něčeho co přijímá informace jako my, tak se jednoduše nenarodíme:D

59 AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu AutoRЯka jednoho (začínajícího) blogu | Web | 31. května 2009 v 18:38 | Reagovat

nebo se jednoduše nenarodíme vůbec:D
a kdo s tím nepočítá, je tu nebezpečí velkého zklamání a ještě k tomu v závěru života, člověk se musí smířit se vším co může nastat.

60 Nicollo Nicollo | 1. června 2009 v 20:40 | Reagovat

A je tu další možnost:LEKTVAR SKORONEMRTELNOSTI!
Že,aha?!
Mám silný pocit,že AutoRRka jednoho blogu trpí samomluvou,ale přeberte si to jak chcete :P.
Zkrátka a jednoduše,myslím si že ZFO vzniklo stejně jako my.Nejprve byli na naší Zemi ale měli větší mozky a tak sestavili železo a ostatní věci potřebné k úletu z planety...A dál si to domyslete :P.

61 Sue Sue | E-mail | 5. července 2009 v 16:18 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem našla tyto stránky, popsala jsem svůj příběh už na webu Záhady, Mystéria, ale neodolám a napíšu jej ještě jednou, třeba najde další čtenáře, protože jsem ještě po necelých deseti měsících pořád udivená nad tím co jsem prožila. Žila jsem 28 roků s manželem, který měl těžkou vrozenou srdeční vadu - po dlouhá léta velmi dobře kompenzovanou, teprve až tak 2 roky před smrtí začal pociťovat problémy, ale až do operace normálně pracoval (jako advokát) a dokonce ještě trošku sportoval. V rámci horšícího se stavu byla provedena komplikovaná operace a po ní se ukázalo, že jsou nevratné změny i v cévách plic a dva měsíce po operaci manžel relativně náhle v nemocnici zemřel. Několik roků před těmito smutnými událostmi jsme mnohokrát hovořili o tom, že kdo odejde ze života první (bylo mu 54 let, mně je 51 a oba máme vysoké vzdělání - vyšší než jenom ukončenou vysokou školu) dá tomu druhému jasné znamení, že existuje nějáká forma další existence, vždycky tak napůl v žertu. Manžel byl dlouhá léta budhistou, meditoval, četl budhistickou literaturu atd., řekla bych tedy, že se de facto systematicky připravoval na možný přechod do jiné sféry existence. Ty tři možná čtyři roky před tím, než zemřel už jsme o nějákých znameních vlastně nemluvili a protože jsem ty dva měsíce od operace do jeho úmrtí byla vždy několik hodin u něj v nemocnici (četla jsem mu, pomáhala z počátku rehabilitovat, do určité hranice to šlo...), ani jsem si na žádné takové sliby nevzpomněla, takže v den kdy zemřel - můžu prohlásit s naprosto čistým svědomím - také ne, takže jsem ani žádná znamení nečekala. Když mi z nemocnice zavolali, že srdce definitivně selhalo, tak jsem tam ihned jela a asi 30 minut jsem u něj seděla, postávala a v podstatě jsem se s ním loučila - nechali mne s jeho tělem  samotnou, takže jsem mohla mluvit klidně polohlasem, připadalo mi to tak nějak instinktivně správné a prostě jsem mu řekla spoustu věcí na rozloučenou. Dost mne to uklidnilo, úplně v klidu jsem sbalila věci, které tam zbyly a přítelkyně mne odvezla domů. Tam jsme seděly s mojí maminkou a trochu vzpomínaly, plakaly atd. Asi 5 minut před půlnocí se z kuchyně, která je vedle pokoje, v němž jsme seděly ozvalo klepání na dřevo. Já mám takový zvláštní zvyk, když někam vstupuji, tak při klepání na dveře používám svůj vlastní signál - takový neměnný rytmus -ale nikdy doma a asi jenom vyjímečně, když jsem šla k manželovi do kanceláře, klepu takhle jenom na kolegy v práci. To klepání se ozvalo hlasitě a přesně tak, jak klepu já. První to uslyšela máti, doslova vyskočila a ptala se, co to je? V kuchyni nikdo nebyl, ani žádné domácí zvíře, všude bylo jinak ticho. Pak se to ozvalo podruhé úplně stejně, vběhla jsem do kuchyně a ptala se nahlas "manžela" jestli je to on. Klepání se ozvalo naprosto shodně potřetí s dost. Chvilku jsme čekaly v kuchyni a pak jsme se vrátily do vedlejšího pokoje - je to asi 3-4 metry, kousek. Okna byla zavřená, žádný průvan, ale svíčka, která byla v solné lampě a měla ještě asi polovinu vosku byla zhasnutá, ačkoliv předtím hořela. Do rána se už nic nedělo, usnula jsem pozdě a vedle mne spala naše malá fenka, která pánečka nesmírně milovala a vždycky na něho při příchodu z práce čekala na schodech a tak zvláštně vrčela nebo spíše bručela na uvítanou a vrtěla konečkem ocasu. Ráno jsem se probudila tam nějak kolem půl osmé a takřka okamžitě se z kuchyně, která má dveře naproti ložnice (měla jsem všude otevřeno) ozvalo ono charakteristické klepání, fenka se natáhla na posteli, zvedla hlavu a s pohledem upřeným do kuchyně zabručela "na uvítanou" a tak rozpačitě zavrtěla ocasem. Vyletěla jsem z postele, ale už se nic nedělo, chvíli jsme zíraly do kuchyně a potom už nic. Myslím, že kdyby mi tohle někdo vyprávěl, neměla bych chuť mu věřit, zažila jsem to na vlastní kůži a "nezávislé svědectví" v chování psa mne utvrdilo v přesvědčení, že život po životě přechází někam jinam. Abych se přesvědčila, že to nebyla náhoda, tak jsem svým signálem v přítomnosti pejska klepala na různé povrchy v různou dobu ještě asi dva měsíce, občas to ještě udělám, ale žádnou reakci jsem už nikdy neviděla, ona si toho vůbec nevšímá. Také jsem vždycky v tom okamžiku měla pocit, že tam prostě manžel je, (takové to zvláští "naplnění prostoru), kdy cítíte, že nejste v místnosti sami. Jinak mohu konstatovat, že neužívám nic na nervy, nebyla jsem ani po manželově smrti pod vlivem alkoholu, drog nebo léků, prostě jsem to prožila kromě toho, že se tomu doposud stále divím, tak jsem pozbyla strach ze smrti, který mne předtím po celý život provázel. Ten zážitek byl naprosto pravdivý,takový hmatatelný, já jsem si už poslední dny před manželovou smrtí nedělala žádné iluze o jeho stavu, takže si myslím, že jsem i této vypjaté situaci byla velmi racionální. Občas na to s mamkou vzpomeneme a přemýšlíme o tom, co bude dál. Těším se na Vaše názory. Sue

62 Tyno10 Tyno10 | E-mail | Web | 25. července 2009 v 21:22 | Reagovat

stejně se smrti bojim

63 Mazrim Taim Mazrim Taim | E-mail | 20. srpna 2009 v 8:31 | Reagovat

Po smrti přijde nový život, co si budeme ze života předchozího pamamtovat záleží na tom jak jsme rozvíjeli svoje duševní schopnosti a jak moc vysoko jsme se dostali směrem k postupu na další úroveň bytí. Mnozí si nepamatují nic. Já mívám akorát záblesky a pár věcí vím jasně toť vše a to jsem čaroděj mnoho životů

64 Niki Niki | E-mail | 27. srpna 2009 v 9:25 | Reagovat

Ahoj všem,
na posmrtném životě opravdu něco a já v to věřím. Nicméně mne napadají otázky na které si nedokážu odpovědět...
Proč se zjevují duchové? mluví se o tunelu, o pocitu klidu, tak proč někteří duchové se zjevují? Nemají klid? Neznají cestu? Nebo se chtějí rozloučit?...
A co deja vu ( omlouvám se, nevím jak se to píše)... Já deja vu mám dost často a opravdu to je zvláštní pocit, ale proč mi příjdou některá místa, lidi, situace tak známá? Je to opravdu tím, že život i po životě se Vám stále opakuje dokola, dokaď Vy nenapravíte své chyby a nepříjdete na to, na co jste měli? Jestli je to tak, co je potom, kdy už vše je v pořádku a Vy s čistým svědomím můžete odejít?
A pokud nic s toho není pravda, proč se máme deja vu...?
Díky za názor
Niki

65 gr3g0ry gr3g0ry | E-mail | Web | 17. září 2009 v 22:59 | Reagovat

no, zvláštní je že já žádné světlo neviděl, sice to byl jen sen ale byl ,,živý". Nedokážu ten pocit popsat, když jsem to dostal kulkou do pravé strany hlavy, v tom snu jsem posílal ostatní pryč že se obětuji - bylo to ve sklepě, bylo to jako bych opustil tíhu svého těla a po té jako v AC jsem si libovolně plachtil. Mé tělo upadlo po zásahu na zem. Ale není to vše, můj ,,modrý" obrys těla ( já, bylo to divné ale viděl jsem v 1. i 3. osobě ) se vznášel v poloze dopadu, tedy někdy mezi dopadem. Od roviny země tedy asi 45% směrem nahoru, nohy byly u země, to dokazuje že jsem musel po zásahu ještě 0,50s žít byi míň ale co si pamatuji tak jsem tělo opustil hned... icq:412588465 kdo si přeje vědět víc

66 Nika Nika | E-mail | 5. října 2009 v 10:16 | Reagovat

Chci být Upírkou, nic si tak moc nepřeji, jen být Upírkou!!!! O_O

67 °°sel°° °°sel°° | 19. října 2009 v 18:00 | Reagovat

to je vážně zajímavé, co tu píšete...
kdysi jsem se hrozně bála...ale teď už ani moc ne....

68 Neiby Neiby | 22. října 2009 v 14:20 | Reagovat

Já chci bejt Kurt Cobain! :)

69 Sue Sue | E-mail | 22. října 2009 v 15:17 | Reagovat

Díky za ohlasy, i s odstupem 13 měsíců od manželovy smrti to na mne působí pořád stejně, prostě, že potom musíme v nějáké formě pokračovat. Myslela jsem, že se vrátím k myšlení jako před tou zkušeností, ale zatím se ničeho nebojím, fakt zvláštní změna a úplná. Ahoj všem. Sue

70 jonas jonas | E-mail | 28. října 2009 v 2:03 | Reagovat

mohl by mi nekdo poradit v nasim byte porad vecer nekdo chodi a boucha do skrine ja sam verim na duchy ale toto je neco jineho jako by to bylo neco zleho tak to citim vidi to i me 4 lete dite a 16 leta dcera.muzete mi poradit nekdo jak se stoho zbavit,moc vam predem dekuji.jonas

71 NIcoOl NIcoOl | 19. listopadu 2009 v 14:50 | Reagovat

Ahoj!

Mě se něco podobného taky přihodilo..Chci říct že mi babička vyprávěla svůj zažitek..
Prej se jí něco stalo už nevim přesně co ale ležela v nemocnici a najednou  prožila klinickou smrt :letěla nějakým tunelem a na konci viděla mini světlo..Poté co k němu došla byla někde kde bylo jenom bílo a pak spatřila své zemřelé rodiče..Pozdravila je a oni se drželi kolem ramen a s úsměv se na ní dívaly a poté úsměv zmizely a oni vážně řekli..: Ale my tě tady ještě nechcem..!! (asi tím mysleli ve světě zemřelých)....Najednou jako by babička narazila do zdi a všechno co viděla se rychle jakoby přetáčelo dozadu zas do tunelo a najednou se probrala..Slyšela jen a máme ji zpátky...Zrovna ji totiž dávali doktoři do těla šoky..babička by si nevymýšlela a já v to věřím..
:-| Ahojda všeci..!!

72 Xardas-Temný mág Xardas-Temný mág | E-mail | 13. prosince 2009 v 10:13 | Reagovat

To je supr stánka

73 malvína malvína | 11. ledna 2010 v 12:45 | Reagovat

nevim proc ale docela se na to tesim....a chci vedet  strasne sem zvedava co se potom stane.kdyby tu nebyl jeden clovek...tak asi jdu..no  řekněme...pryc

74 někdo někdo | 26. února 2010 v 0:24 | Reagovat

myslim, že autorka těcto stranek az teprve ted nekdy naposled dostala dukaz ze vsechny veci o kterych tu pise skutecne existuji, byl to maly dukaz, nebyl ode me, od neceho jineho, nebyl od mych demonu, uz zadne netvorim, nepotřebuji je, jsou mrtvi, zabila jsem je, byly to duše mnou stvořene, a ukazalo se, že nejsou dokonali, mrzí mě to, ale je to tak lepší.
to ze existovali se potvrdilo, nemenila jsem ani vyraz, divala se do zrcadla jestli je na me neco poznat a nic,
kdyz sem je na ne poslala, a nedivala jsem se na ne, kdyz jsem se otocila uz jim nebylo dobre, tvarili se vydesene, a mozna jim i bylo spatne, neco na tom bude, mozna vsechno.(kdyz jsem se otacela mela jsem porad stejny vyraz)
(nemohli nic poznat podle meho vyrazu, protoze se to v zivote jeste nikomu nedarilo.

75 někdo někdo | 26. února 2010 v 0:25 | Reagovat

já nepotřebuji důkazy,

76 Jadener Jadener | E-mail | 4. března 2010 v 16:36 | Reagovat

Není to spíše tak, že lidé se nebojí smrti ale jejího způsobu-případné bolesti?
Nevím jak vy ale já tedy jo xD

77 Elisa Elisa | 5. března 2010 v 13:50 | Reagovat

po smrti odchází duše z těla a na chází si nové jaště nenarozené tělo kde se usadí a když se člověk narodí, může prožívat záblesky z minulého života a nebo taky ne. Jinak řečeno minulý život té duše. Existuje však určený limit kolikrát se může duše znovu zrodit. Shrnutí: když tělo zemře je už prostě mrtvé, ale duše žije dál. No a když vyprší její limit zrození. Rozplyne se a odejde na místo o kterém nikdo nemá tušení jaké vůbec je.
PS: alespoň takhle jsem slyšela, že to tak je. Ale kdo ví......

78 Violette Violette | 7. března 2010 v 21:42 | Reagovat

Hustý, už se těším až umřu  :-)

79 Antonín Antonín | E-mail | 9. března 2010 v 2:39 | Reagovat

[23]: Dobrý den. Úžasné počtení, velmi o těchto otázkách přemýšlím. Děkuji za krásný příspěvek. Antonín.

80 Misutka Misutka | E-mail | 4. dubna 2010 v 11:17 | Reagovat

Ahoj ...Je to všecko velmi zajímevé a ráda bych se dověděla něco víc byla bych ráda kdyby ste mi o tom něco napsaly nebo náké příhody...na e-mail:michalajarkovska@centrum.cz a nebo na icq:451194438 Děkuju moc... :-) A já se smrti nebojím abych pravdu řekla já se spíš bojím toho jak zemřu...(Bolesti)...A toho co příde potom... :-x  :-?

81 Misutka Misutka | E-mail | 4. dubna 2010 v 12:18 | Reagovat

No vlastě né ani toho co příde potom....Ale... :-? Hrozně mě to zajímá...A budu hrozně ráda když mi opradvdu někdo napíše... :-)  :-)  :-)

82 verma verma | E-mail | 27. dubna 2010 v 19:12 | Reagovat

verma je gay

83 monika monika | 11. června 2010 v 9:52 | Reagovat

ahoj, precetla jsem si tu že po smrti duše vypadá jako oblak, mám takový zvlaští zážitek - bylo to ve dne vysla jsem z domu na terasu a napravo ode me jsem vydela takový zvláštní oblak , který vzrovna jako by přiletel a když me uvydel tak se jakoby lekl a rychle odplul - logicky myslel. neumim to popsat ale byl zvlastni doted nevim co si o tom myslet- byla to duse? pokud mate nekdo stejný zazitek tak mi napiste. Dalsí má m z detstvi bylo mi tak 7 let a divala jsem se na chate z okna v noci a vydela jsem maleho beranka ,ale vim ze nebyl ziví byl takovy rozmazaný jakoby se vznasel a uprene se na me dival. pak jsem se na vterinu otocila volala jsem na mamku at se jde kouknout co to je a otocim se a je fuc ,pak mi tata druhy den rekl ze tam kdysi pestovaly stado ovci.

84 Marťa Marťa | E-mail | 17. září 2010 v 16:24 | Reagovat

ahojda lidi:)ja bych taky rada slyšela nějake zazitky nekoho,kdo pozil klinickou smrt nebo tam něco...smrti se nebojim,ale bojim se toho co prijde po ni..prala bych si znovu se narodit a zase žít..nebo alespon komunikovat s temi,kteri patri do meho zivota...protoze bez nich bych byla uplne mimo...proste abych nebyla sama...piste na mail..dik

85 fffffffffffff fffffffffffff | 15. prosince 2010 v 19:35 | Reagovat
86 Eva2 Eva2 | Web | 3. ledna 2011 v 10:20 | Reagovat

Na toto téma jsem od roku 2000 přečetla řadu knih. Oblíbila jsem si knihy od Moodyho. Roku 2000 měl přijít konec světa a dnes vidím, že nepřišel, noviny tehdy byly plné článků na toto téma, vlastně stejně jako teď, kdy se lidi začínají bát blížícího se roku 2012. Já jsem rok 2000 přežila, i když tomu mohlo být jinak, tendy v létě toho roku se přes střední Čechy přehnala bouřka. Mně bylo tehdy patnáct let a ležela jsem na silnici v noční košili. Byla jsem v bezvědomí a dokonce jsem v jednu chvíli neměla ani pulz. Rodiče se tehdá báli, že jim tam umřu, tedy jen jeden z rodičů, tomu druhému to bylo upřímně jedno. Neumřela jsem, ale něco se změnilo, začala jsem se zajímat o minulé životy, reinkarnace, hypnózu, ezoteriku, čarodějnictví, spiritismus, věštění minulosti a jiné. Tenhle přímý zážitek se smrtí mi něco dal a jiné zase vzal. Vzal mi přátele a rodinu, tedy ty, co dělali, že jsou přáteli a rodinou, ale neměli pomětí, jaký je význam těhle slov. Pěkný a zajímavý blog.

87 Eva2 Eva2 | Web | 3. ledna 2011 v 10:23 | Reagovat

Není třeba se bát smrti ani toho, co přijde. Umírá pouze fyzické tělo, někdy velmi pomalu a v bolestech. Bojím se bolestí, které smrt doprovázejí.

88 luky luky | 8. července 2011 v 8:39 | Reagovat

HELE ZADNA MAGIE NEXISUJE JENOM BYTOSTI VSECHNY KOZLA KTRY JSEM SKOUSEL SE NEPOVEDLY MAGIE ME ZRADILA :-(  :-(

89 lll lll | 15. srpna 2011 v 18:13 | Reagovat

:-)  :-(  ;-)  :-)  :-(  ;-)  :-D  8-O  8-)  :-?  :-x  :-P  :-!  ???  :D  [:tired:]  O_O

90 lucík¨ lucík¨ | 15. srpna 2011 v 18:13 | Reagovat

moc dlouhy cteni :-(

91 Dead Dead | 30. září 2011 v 17:42 | Reagovat

Ahoj, mám rád krev a smrt, mám rád tohle čtení, sám si myslím, že po smrti nebude "NIC" ale tohle čtení, že budu žít, sice né hmotný, ale budu ve mě vyvolává štěstí, takže, lidi... ZABIJTE mě, to bude nádhera...

92 Marcela Marcela | 6. listopadu 2011 v 9:28 | Reagovat

Člověk není nijak výjimečný tvor mezi ostatními živočichy, jen on sám sebe postavil na piedestal. Jestliže existuje život po smrti , pak musí existovat i pro ostatní, nejen pro člověka, a z toho je mi dost úzko, když vezmu jak se člověk chová ke zvířatům.

93 j j | Web | 22. listopadu 2011 v 12:51 | Reagovat

[6]: A co když někdo nechce žít po smrti v tunelu? :-(

94 ejra.spirit ejra.spirit | E-mail | 7. února 2012 v 18:39 | Reagovat

Jak můžeš žít v tunelu? tak od toho je to tunel, asi je něco na druhé straně že? Já upřímně se těším na to, co bude pak, zase se cítit milována naplno..tady to jde těžko.Ale chci si tenhle život užít co to dá.
Vybrala jsem si dobře a nechci o to přijít. Člověk by si mněl vážit života, a ne ho promrhat chamtivostí a konzumem. Užívejte si té příležitosti. To co je po smrti všichni věrně známe..otázkou je, kdo si to pamatuje :-D ale to co můžeme prožívat teď a tady, je něco nového a neopakovatelného. Tak toho využíjte. :-)

95 Shin Shin | E-mail | Web | 17. dubna 2012 v 21:15 | Reagovat

[12]: To si povedala krásne :)) absolútne súhlasím

96 Shin Shin | E-mail | Web | 17. dubna 2012 v 21:18 | Reagovat

Musím priznať, že ja osobne sa smrti bojím. Som si istá, že aj po smrti bude NIEČO. Ďalší život alebo len blúdenie mojej duše dookola. Neviem. Tento článok ale aj komentáre mi toho veľa dali do života a na smrť sa už pozerám z iného uhlu. Ďakujem :))

97 Hanka Hanka | 6. srpna 2012 v 14:00 | Reagovat

Já jsem ráda, že to vím a o tom spánku jsem dokonce zjistila sama od sebe jsem si to nějak vsugerovala když mi bylo asi 7 a byla jsem poměrně malá, takže já s smrti nebojím a docela se i těším na to až umřu, uvidím lidi na kterých mi vždy záleželo a moc mi chyběli.Některé komentáře mě dojaly až k slzám, ale věřím, že to musel být zajímavý pocit.

98 Hanka Hanka | 6. srpna 2012 v 14:02 | Reagovat

[88]:Ale to proto - jue to i v zákoneh kouzel, že o kouzlu nesmíš ani malinko pochybovat, jinak nvýjde..

99 Alik Alik | 24. listopadu 2012 v 20:08 | Reagovat

život po životě zajímavé že? mě by spíš zajímalo co třeba upíři? hmm? co vy na to? ja mam pocit že život po životě je... no... stejný jako ten náš akorát jsme štastní a nic nám nechybí... to není to pravé...nooo nic nám nechybí... to je trochu přehnané...tak mě napadá co teda děláme když... zemřeme a jsme štastní...? je to zajímavé téma když o tom smrtelník přemýšlí a nejspíš jaště zajímavější když o tom přemýšlí ten kdo už umřel...jestli vůbec přemýšlí.. asi jo..ale...aeraeraeraeraer já se zblázníííím.... je to těžké...asi by jsme o tom neměli přemýšlet...

100 Anna12 Anna12 | 1. března 2013 v 7:01 | Reagovat

[11]:ahoj ne sice nwm jak se da předpovědět smrt.
Ale znam jeden film ktery ma takovej zaklad.
Nezvratný osud 1,2,3,4,5 :-D

Určitě skusit :-D  :-)

101 Šimon Šimon | E-mail | 13. dubna 2013 v 21:27 | Reagovat

Já sem si jist že po smrti něco je třeba další život a tak ;) jinak by to všechno nemělo smysl žít a potom umřít a the end protože vše na světe má svůj účel smysl a řad tak to musí mít i smrt :)

102 -Edita- -Edita- | E-mail | 16. července 2013 v 21:49 | Reagovat

Ja se smrti nebojim.. Proc se bat?! Vzdyt je po smrti zivot,to vim,sice nevim jak to vim.. Ale proste to vim no.. ;-) Nebo jako nemyslim zrovna zivot,ale proste to NECO!!!! :-)

103 LM LM | E-mail | 5. února 2014 v 9:43 | Reagovat

Ahoj, zakládáme novou skupinu lidí zajímající se o magii, živly, astrál, AC, LS, duchy atd.. Tato skupina by byla něco jako lovci duchů, takže nic pro slabé povahy. Cílem této skupiny je pomoci lidem sužovanými nadpřirozenými silami a také se něco přiučit a poznat. Sháníme lidi, kteří jsou informováni o tomto tématu teoreticky nebo nejlépe rovnou prakticky. Přijímáme lidi z Plzeňského, Středočeského kraje a Prahy od 12 do 17 let. V případě zájmu napište na email TheSpiritCZ@email.cz.  Pokud vám toto přijde naprosto trapné jednoduše to ignorujte :-D. A promiňte, že to píšeme sem ale nevíme kam jinam bychom to mohly napsat. :-D

104 MichalKlimeš MichalKlimeš | E-mail | 28. února 2014 v 18:04 | Reagovat

máš pravdu jeto hrůza když víš žetě odpojí.:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:(:

105 samantha samantha | 31. května 2014 v 16:01 | Reagovat

[46]:ahoj já ti věřím

106 HEDUŠ HEDUŠ | 18. listopadu 2014 v 21:48 | Reagovat

Ahoj povím vám neskutečný příběh,který bude brzo u konce,jmenuji se Heduš a tímto ještě jednou zdravim všechny sklamané a nesklamané lidi,zkrátka ty které něco v životě trápí a má problémy třeba se zdravím,znám jednoho člověka co se přez 30 let zabívá lečitelstvím pomocí magie,woodo a hoodo,dělá vše na co si jen vzpomenete,hlavně léčí a zadělává bolestné skvrny bylinkama a speciálně vyrobenýma olejema přímo pro vaši potřebu a když tomu člověk věří není problém v ničem,moje zkušenost je taková,že jsem se rozešla s mím partnerem,nebo spíše mě on utekl za jinou podle něj lepší,zbláznili se mu hormony a mezitim co jsem byla neustále v práci a dělala jsem přesčasy tak se mě vystěhoval za jinou a nechal mě tady se třema dětma,ze zoufalství už jsem nevěděla kudy kam,byla jsem v tu chvíli uplně troska,našla jsem si kontakt na webu na jistého Pana Holuba a oslovila jsem ho,řeknu vám že dnes je to měsíc a půl,jeden den k tomu a je to na takové cestě že se to každou chvílku prolomí a bude milej zlatej miláček co nevidět zpátky,stačí jen naslouchat panu Lubošovi kterému moc děkuji za jeho starost a stačí dělat jen to co on říká a sladká odměna vás nemine,mimochodem bydlí v Děčíně,já jsem od Opavy ale vyplatilo se mě zaním do Děčína zajed,jak si vše nachystá ve správný den při zprávném tvaru měsíce,tak potom jen můžete odpočívat,nemyslet na to a odpočitávat dny a minuty,zkrátka vůbec mě vůbec semnou nekomunikoval,neměl zájem byl zamilovanej a mimo,díky panu Holubovi jejich vztah skončil pomale ho donutil aby sáhl na samé dno a spravil se,ted to jde do stejných kolejí jak jsme si to s panem Mágem představovali :D ,ze začátku co jsem mu volala a byla uplně mimo,poradil mě jedno silné zaříkávadlo které jsem si opakovala nahlas a zřetelně vždy když jsem si na ně vzpoměla,dostala jsem se z toho během dvou dnu,při příjezdu za panem Holubem do Děčína mě okamžitě srovnal auru a jelikož mám sedavé zaměstnání tak mě zpravil i bolavá záda,po domluvě co dál jsem ocud odjížděla uplně jako jinej člověk s neskutečnou skušeností a jako bych se otočila o 380 stupnů uplně s jiným pohledem na svět.Opravdu to tak je kdo nevěří at zavolá ,neměla bych to dávat sem,má toho prý už moc,ale přece jen 607 439128 Jestli máte zájem kontaktujte ho i na faceboku ozve se všem je tam tuším- Lubomír Holub          Ustí nad Labem :) a další věc,nedělá jen tohle,ale spoustu dalších léčitelských a magických věcí,výklady a podobně,jestli vám za to láska stojí,neváhejte a vyplatí se vám to,nechci aby jste si mysli že vám sem dávám reklamu,ale vím že těch lidí je na světě spousta a tento člověk dokáže vše urovnat do původního stavu. mějte se Vaše Heduš Opava prosím Sdílejte díky

107 Irča Irča | E-mail | 3. ledna 2015 v 19:44 | Reagovat

17.ledna 2008 jsem zde napsala svůj zážitek o mimosmyslovém zážitku. Po dlouhých šesti letech se tu náhodou objevuji znovu díky portálu Seznam, který uchovával historii mých emailů, kam mi odepsala jedna čtenářka   příspěvku z r. 2008.

Chtěla bych říci,že jsem zde znovu proto, abych všem u zdůraznila, že láska je podstatou vesmíru. Na to se nesmí zapomínat. Že existuje světlo i nicota. Že je na nás, jak chceme po smrti existovat - v dobru nebo ve zlu. My se můžeme rozhodnout sami už zde na světě, kam se chceme zařadit. Lidským bytostem se lépe daří v "dobru", proto doporučuji zamířit tímto směrem ve všem, co děláme. Pak nám bude dobře i po smrti. Před námi je rok 2015, který vám všem přeji prožít v pohodě. A pokud vám vyjde čas a budete-li chtít, hledejte hodnoty dobra, jednejte tak, abyste je posilovali. Je to nutné - vidíte sami, kolik zla se děje a co vše nás ohrožuje - nenávist, barbarství, primitivismus, pomstychtivost, krutost - příliš mnoho atributů zla. Nemůžeme se postavit tlupám, vraždícím kdesi na východě ve jménu Mohameda,jehož učení  svým konáním uráží. Nebo například vládnoucím mocenským temným individuím, kteří než zmizí po smrti v nicotě,zničí tisíce lidských životů.  Můžeme ale sami svým chováním a myšlením šířit myšlenky humanismu - soucítěni a lásky, které jsou hodnotami vyspělé lidské civilizace.Věřte, že cesta k dobru vám bude požehnaná, což brzy sami poznáte.
Vydejte se na cestu, která je pro vás příznivá, jděte do světla lásky, kam lidé patří, tam je váš pravý domov.

108 Irča Irča | E-mail | 3. ledna 2015 v 19:46 | Reagovat

17.ledna 2008 jsem zde napsala svůj zážitek o mimosmyslovém zážitku. Po dlouhých šesti letech se tu náhodou objevuji znovu díky portálu Seznam, který uchovával historii mých emailů, kam mi odepsala jedna čtenářka   příspěvku z r. 2008.
Chtěla bych říci,že jsem zde znovu proto, abych všem u zdůraznila, že láska je podstatou vesmíru. Na to se nesmí zapomínat. Že existuje světlo i nicota. Že je na nás, jak chceme po smrti existovat - v dobru nebo ve zlu. My se můžeme rozhodnout sami už zde na světě, kam se chceme zařadit. Lidským bytostem se lépe daří v "dobru", proto doporučuji zamířit tímto směrem ve všem, co děláme. Pak nám bude dobře i po smrti. Před námi je rok 2015, který vám všem přeji prožít v pohodě. A pokud vám vyjde čas a budete-li chtít, hledejte hodnoty dobra, jednejte tak, abyste je posilovali. Je to nutné - vidíte sami, kolik zla se děje a co vše nás ohrožuje - nenávist, barbarství, primitivismus, pomstychtivost, krutost - příliš mnoho atributů zla. Nemůžeme se postavit tlupám, vraždícím kdesi na východě ve jménu Mohameda,jehož učení  svým konáním uráží. Nebo například vládnoucím mocenským temným individuím, kteří než zmizí po smrti v nicotě,zničí tisíce lidských životů.  Můžeme ale sami svým chováním a myšlením šířit myšlenky humanismu - soucítěni a lásky, které jsou hodnotami vyspělé lidské civilizace.Věřte, že cesta k dobru vám bude požehnaná, což brzy sami poznáte.
Vydejte se na cestu, která je pro vás příznivá, jděte do světla lásky, kam lidé patří, tam je váš pravý domov.

109 nikisek2000 nikisek2000 | 30. března 2015 v 23:29 | Reagovat

ja se teda bojim smrti min ale stejne nechci umrit moc brzo   ja osobne si myslim ze duse telo opusti par let bude v raji pokud si to teda zaslouzi a pak se zrodi novej zivot.  Aale kvuli tomu ych urcite nechtela umrit hnet ted hlavni je si ten zivot uzit dokud neskonci sam.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama